Je 24.12. Pro mne nejšťastnější den v roce. Vánoce. Koledy, stánky, vřelá atmosféra a konečně alespoň jednou v roce pár úsměvů na tvářích jinak zamračených lidí.

Letos je to trochu jinak. Slunce, 33 stupňů °C, vlhkost, moře, atoly v dálce, palmy. Pár Indek vedle mě na palubě trajektu ani možná neví, co se v Evropě a křesťanském světě slaví. Malajští kluci si dělají profilovky na Facebook a koukají přitom na vlny od trajektu. Je tu také par bělochů, Číňanů a myslím i domorodců z ostrova Langkawi.

Celá Malajsie by se dala připodobnit k tomuto trajektu. Žijí zde společně Malajci, tedy muslimové, Číňané – vyznávající různá Čínská náboženství, Indové vyznávající Hinduismus a minority z Bangladéše, Burmy atd. v jejichz vyznání se ještě neorientuji (myslím, že se jedná převážně o budhismus). Malajsie má jako oficiální náboženství Islám, nicméně respektují zde i ostatní výše vyjmenovaná náboženství. Za měsíc, během kterého jsem se seznámil jak s Malajci, tak s Číňany jsem nepřišel do kontaktu s projevem násilí, či rasismu. Rozhodně bych ale neřekl, že je tu mezi skupinami a etniky rovnost. Spíš se jedná o vzájemné respektování. Každý hraje na tomto pomyslném trajektu určitou roli.

Zatím tu nejsem tak dlouho, abych mohl přesně říci, kdo má jakou roli. Vypozoroval jsem, že Číňané jsou tu za obchodníky. Podnikají a snaží se obchodovat s téměř čímkoliv. Malajci jsou většinou v řídících pozicích a na lépe placených místech. Manuální práce a horší místa jsou většinou obsazovány lidmi z Indie, Burmy, Bangladéše, Indonésie. Tito lidé se do Malajsie stěhují zejména za prací a penězi. Malajsie a samotní Malajci se řadí mezi vyspělé země Jihovýchodní Asie…