Jak začít o mé nejoblíbenější zemi na cestě? Otázku jsem zodpověděl v otázce :).

 

Úžasní lidé, výborné jídlo, zajímavé náboženství a krásná příroda. Tak nějak bych mohl charakterizovat zemi slonů a čaje, pro mne osobně zemi nejhezčích stromů na světě. O čaji jsem věděl, o slonech také. To, co jsem ale netušil, byly siluety krásných košatých stromů. Stromy, které svou velikostí tvoří stín, potřebný pro rostliny a zvířata.

 

 

Když jsem poprvé přijel do Gewalseey, malé vesničky v severní části Srí Lanky připadal jsem si jako v Africe. Buš, malé keříky, sem tam nějaký stromek a polní cesty v barvě plameňáka. Vyschlý kanál, kolem kterého jsme obden jezdili do školy na vyučování, obývaly krávy se svými věrnými lapači much v podobě malých ptáčků sedících na jejich hřbetech… Moc pěkné – sny o Africe nabývaly na realitě v Srílanské buši.

 

 

Pro kluka z centrální Evropy je tato země rájem. Zvyklý na nepříjemné lidi znuděné svými vlastními “perfektními” životy jsem byl okouzlen přívětivostí, pohostinnostím a hlavně úsměvem sršícími lidmi. Lidmi, kteří vás po dvou minutách rozhovoru pozvou do skromného příbytku, nabídnou čaj a čerstvě utržené ovoce ze zahrady. Jsou to lidé, o kterých si nedovolím říci, že jsou šťastní. Zejména farmáři mají opravdu těžký život. Často si na zasetí rýže musí vypůjčit. Po třech měsících starostí o pole sklidí. Jenže sklizeň jim nepokryje ani půjčku, co si vzali… Pointou je jejich přístup k životu a pokora, se kterou na život nahlíží. Nikdy jsem tu neslyšel: “život je na hovno”.

 

 

Ne vše je pozitivní. Dopad občanské války mezi Sinhálci (Budhisty) a Tamily (hinduisty) je pořád ve vzduchu. Ve vzduchu je také znečištění, naštěstí zatím jenom v Colombu. Bohužel všude, kde je nějaké lidské osídlení je nepořádek. Při cestách po Asii mi přijde, jako by někdo ukázal těmto lidem, jak otevřít obal od Snickers, ale už zapomněl ukázat, co s ním až ho sní… Teď bych se hodně mohl rozepsat o pozadí konfliktu, kde jsou opět v hlavní stínové roli západní státy, a vše se maskuje náboženstvím. Anebo třeba o odpovědnosti korporací produkujících právě “plasty”. To by ale bylo dlouhé a nudné. Takže konec pro dnešek.

 

 

Příště bude příspěvek o “Návštěvě na Srí Lance”.