Je zřejmě 25.2. Co se událo za více než jeden měsíc na mojí cestě? Poměrně hodně.

Poslední příspěvek jsem psal na ostrově Langkawi na severu Malajsie. Odtud jsem dle původního a chabého plánu měl jet na sever do Thajska a pak z Bangkoku letět na měsíc do Burmy. Plány se změnily. Byly k tomu dva důvody. První: cítil jsem, že nechci do Thajska (kvůli docházejícím penězům a spouště turistů) a chci se naučit surfovat. Druhý, že jsem poznal moc fajn lidi, s nimiž jsem chtěl strávit víc času.

Díky jim jsem dostal možnost jet do Cameron Highlands, pracovat zde s dalšími super lidmi a vidět jediné čajové plantáže v Malajsii. Why not, řekl jsem si. Koupil jsem lístek za 600 Kč na Bali o měsíc později a jel. Intuice nezklamala.

Cameron Highlands, potažmo čajové plantáže, potažmo Tanah Rata (městečko, kde jsem pracoval) nezklamaly. Díky poloze ve výškách nad tisíc metrů nad mořem byly dny mnohem snesitelnější než kdekoli jinde v Malajsii. Noci byly chladné, každý večer okolo patnácti stupňů. Takže jsem využil i bundu, o které jsem přemýšlel, jestli ji vyhodím nebo ne.

Každý večer oheň, příjemní lidé, hudba, občas karaoke, občas whiskey. Téměř každý den nějaká práce, výšlap nebo procházka po čajových plantážích. Tedy kopci s nízkými čajovými stromky, mezi kterými jsou téměř stejně řádky. Celá tato scenérie tvoří uklidňující koberec rozprostřený, kde se jen podíváte. Budou fotky.

V tomto ne úplně typickém ráji jsem byl tři týdny. Na rozloučenou jsem dostal triko podepsané ode všech, kdo v De Native Guest house pracovali. Zazpívali jsme si I did it my way and Hey Jude. No a už sedím v buse směr nová dobrodružství.