Ani nevím, co je dneska za den. Je jedna odpoledne a já jsem se před hodinou probudil. Dnes je tichý den, první den nového Balinéského roku. Znamená to, že dneska nic nefunguje a nikde se nepracuje. Nejezdí auta ani motorky, a dokonce se nesmí vycházet z domů a z hotelů. Takže je to konečně tady – Bali je na jeden den tichým, klidným rájem, tak jak o něm sníme. Akorát se teda nesmí ven… Mám video, jak se včera vyháněli duchové z ostrova a byl to randál. Na to se můžete těšit v průběhu příštích dnů.

 

Mám-li být upřímný, nemám Bali moc rád. Nechci, aby to vypadalo, že si nevážím možnosti tu být. Jsem velmi vděčný za má dobrodružství a příležitost plnit si své sny. Na Bali jsem si splnil jeden z velkých snu. Naučil jsem se surfovat.

Proč nemám Bali rád? Všechno tu ovládají peníze. Máte-li výzor cizince, cena je pro vás jiná než pro místní. Na deseti minutové procházce po pláži z vašich úst zazní asi tak stokrát ne. Opravdu si nechci koupit ať už je to cokoliv, co prodávat a o masáž také zájem nemám. Zmrzlinu si mohu koupit v obchodě za polovinu a lehátko si udělám z ručníku, či z rohože. No, a pokud jste pěkná blondýnka, tak tohle podstupujete asi tak v dvojnásobných intencích.

Taxikáři. Kapitola sama pro sebe. Lžou, troubí na lidi procházející se po ulici, zastavují vedle nich a vnucují se. To opravdu nesnáším. Možná vám potom ve finále naúčtují cenu, ze které se vám zatočí hlava. Taxi jsem tu nevyzkoušel.

Je tu jedno takové zvláštní povolání. Jsou to vrátní v hotelu a zároveň i takoví řídící dopravy v místě, kde mají hotel (v minulém příspěvků jste viděli, jak se tu řídí). Částečně jsou asi i ochrankou a platí za nejmenovanou policii (alespoň, co se dopravy týká). Tito pánové přes den dělají vše výše zmíněné a přes noc se mění v dealery houbiček (ty vám tu prodávají i lide, kteří s vámi stoji v koloně na silnici) a nedivil bych se i kdyby jiných drog. Jsou také zapletení do prostituce. Takže přes den smlouváte o cenách, říkáte ne na věci, které opravdu nepotřebujete a přes noc odmítáte drogy a prostitutky. Opravdový ráj na zemi. (Zgeneralizoval jsem teď celé Bali. Tady s tímto se setkáte v Kutě, Denpasaru, Canggu, no prostě tam, kde jsou turisti. Což mimochodem vypovídá o tom, co sem jezdí za lidi a za čím se sem jezdí.)

 

Ale ty vlny. Nikdy jsem tak krásné, a tak pravidelné vlny neviděl. Jsem tu třetí týden a surfoval jsem více než polovinu z celé doby. Moře je tu velmi teplé a o pláže se tu snaží starat. I přesto mě zaskočila jejich čistota. Myslím čistotu vody, potažmo pláží. Jsou dny, kdy pádlujete do vlny a mezi prsty se vám zachycuji plastové sáčky, láhve od kdoví čeho a spoustu jiného, hlavně plastového nepořádku. Někdy se na vás valí doslova vlna odpadků. Což se pak silou přírody dostává na břeh, kde nastupují zaměstnanci městských služeb s hraběmi a přijíždějí bagry (opravdu velké bagry), které masy nepořádku odklízejí. Jindy je moře krásně čisté, stejně jako pláž. Závisí to od množství dešťů, které splachují nepořádek z kanálu v centru ostrova. Nikde, až na Kutu jsem neviděl popelnice. Organický odpad jde zpět do přírody a zbytek se stejně jako ve většině Jihovýchodní Asie pálí. Na Bali se většinou pálí v kanálech na dešťovou vodu kolem silnic. Takže si dovete představit další důsledky tohoto nerozumného chování. Ony se totiž kanály na dešťovou vodu prolínají s těmi, které zavlažují rýžová pole. Voda je pro rýži základ. A pokud je voda kontaminovaná, jaká je pak rýže, která se jí?

Až tady mi dochází, jak jsou společnosti využívající plasty nezodpovědné. Poberou zisk, ale nepostaraji se o zajištění recyklace odpadů z jejich produktů (Příklad PET flašky na pití – po prodeji v obchodě už společnost nezajímá, co se poděje s prázdným obalem, který vyprodukovala. To stejné i igelitové sáčky). A na Bali se všechno balí do plastu a pro jistotu do dvou sáčků. Dobře to vypadá pro turisty a oni jsou na to přeci zvyklí. Je tu něco špatně.

 

Abych nebyl jen kritický. Město Ubud. Centrum kultury ostrova. Zde se dají nalézt opravdu nádherná klidná místa v centru rýžových polí, která navazují na hlavní ulice městečka. Hlavní ulice jsou plné galerií, taxikářů a turistů, takže si můžete zavzpomínat na Kutu i v Ubudu. Nutno ovšem poznamenat, že jsou méně agresivní a asi i méně peněz chtiví. Strávil jsem tam dohromady dva týdny. Jeden týden s kamarádkou ze Španělska. Druhý týden jsem bydlel v nádherné vile obklopené kokosovými palmami a rýžovými poli. A o tom, jak jsem si mohl dovolit bydlet v nové vile na Bali budu psát v dalším příspěvku.

Severni část ostrova je také moc fajn. Třeba jako Gunung (mount) Batur, kde jsme spolu s Camille z Francie a Marcelem z Německa přespali na kráteru aktivní sopky a ráno viděli nádherný východ slunce. Ten východ slunce byla co do počtu turistů masovka. Prodává se to totiž jako jeden ze zájezdů. Takže většinu lidí ženou ještě za tmy nahoru. Ti pak za svítání oslavují, že to vylezli…. Celou noc jsme tam ovšem byli sami. Udělali jsme oheň, dali si pivko, poslouchali jsme Ninu Simone a další klasiky, povídali, smáli se, no prostě super. Mám dvě videa. Jedno z vrcholu vulkánu, ráno po východu slunce. A druhé z cesty na vulkán. Objevili jsme úžasné místo. Více uvidíte ve videích.

Další z mých oblíbených míst je jih ostrova, tedy takový přívěšek pod letištěm Ngurah Rai. Místa jako Uluwatu, Jimbaran a Blue point. Trochu turistů jsem tam opět našel. Hlavně surfařů. To nic nemění na faktu, že se dají najít opuštěné pláže, nádherné útesy padající přímo do vln a milé místní lidi (těch je v Kutě a Denpasaru pomálu). Zde jsem natočil jedno video také.

Vztah k Bali je pro mne asi taková láska. Něco na tom ostrově miluju a něco na něm nesnáším. Bali mi zlomilo srdce a splnilo nesplněné. Je to prostě taková moje milenka.